Listárna

U vezikoureterálním refluxu (VUR) je poměrně značná naděje na spontánní úpravu tohoto stavu (uvádí se, že k této úpravě může dojít až ve 39%) během vývoje jedince. Co se týká dlouhodobé antibiotické profylaxe, tak ta může být skutečně poměrně účinná v tom, aby zabránila vzniku močové infekce a poškození tkáně ledvin. Je pravdou, že rubem tohoto pozitivní účinku mohou být některé nežádoucí účinky, vázané na působení ATB (např. zažívací obtíže). ATB se podávají po dobu měsíců i let.

Definice dilatace kalicho-pánvičkového systému nemusí být zcela jednotná. Někteří autoři považují za pelviektazii (rozšíření pánvičky) takový nález, který je spojený ve 2. trimestru s dilatací více než 3 mm a po 32. týdnu spojený s dilatací na více než 6 mm. Jiní zase považují za abnormální nález (dilataci) v těhotenství je-li průměr pánvičky větší 5 mm a to bez ohledu na fázi těhotenství. Důvodů rozšíření - dilataci - pánvičky a kalichů může být více, nicméně jednou z častých příčin bývá některá z vrozených vývojových vad, např. typu stenózy pyeloureterálního spojení. Takováto stenóza může způsobit, že moč z ledviny neodtéká plynule, městná před překážkou a způsobuje dilataci. Důležité je zjistit přesný typ vrozené poruchy, která je odpovědná za rozšíření. Následně pak je třeba posoudit optimální postup - buď tzv. konzervativní (vyčkávání, sledování, medikamentózní léčba) či korekce vrozené vývojové vady operativně. Nyní však příliš brzy na to, aby bylo možno se rozumně vyjádřit k závažnosti stavu či dalšímu vývoji.

Bez vyšetření konkrétního pacienta lze na podobnou otázku odpovědět jen obecně. Především- karcinom ledvin ze sběrných kanálků (poměrně vzácná varianta karcinomu, velmi závažný průběh), na který zemřela vaše matka s velmi vysokou pravděpodobností neměl dědičný přenos. Není tedy zvláštní důvod se domnívat, že vaše bolesti zad by měly mít původ v karcinomu ledvin výše uvedeného typu. Dále - pokud byly provedeny ultrazvukové vyšetření a vyšetření magnetickou rezonancí zaměřené na ledvin a byly negativní lze s vysokou pravděpodobností usoudit, že byly vyloučeny některé z hlavních příčin, které mohou způsobit bolesti ledvin (např. byly vyloučeny kameny - konkrementy, zánět či nádor...). Pro jistotu (aby byl vyloučen původ bolestí z ledviny) lze požádat vaší praktickou lékařku, aby vás odeslala na urologii či nefrologii k vyšetření ledvin s cílem vyloučit jejich renální původ.

Ano, je pravdou, že jako jeden z projevů výrazně snížené funkci ledvin se může objevit pruritus (svědění). Zjistit zda funkce ledvin je v mezích normy či je snížená lze velmi jednoduše tím, že se provede vyšetření kreatininu v krvi. Doporučuji, abyste navštívil dermatologa, který by měl v případě potřeby navrhnout další vyšetření, kterými by se objasnila příčina svědivky.

Bolesti, které jsou původem od pateře (vertebrogenní), či svalového původu mají obvykle jiný charakter než bolesti které jsou původem od ledvin (ledvinového či renálního původu). Je však pravdou, že v některých případech nemusí být snadné zjistit skutečnou příčinu bolestí v bederní krajině. U bolestí renálního původu mívají bolestí spíše kolikovitý (ve vlnách) charakter - tak tomu je např. u konkrementů (kamenů) pokud se ocitnou ve vývodných močových cestách (v močovodu). Bolesti renální mohou mít i stálejší charakter - jak tomu je u infekcí v ledvině (tzv. pyelonefritidě). Tupější bolest renálního původu může být u zvětšených (např. polycystických) ledvin či u ledvin, ve kterých je přítomen nádor. Vzácnější jsou cévní příčiny, které mohou rovněž za určitých okolností způsobit bolest v bederní krajině. Všechny výše uvedené příčiny lze poměrně snadno prokázat či vyloučit především za pomoci zobrazovacích metod (především ultrazvukem), či za pomocí vyšetření moče. Je velmi málo pravděpodobné, že by se jednalo o bolest, která by měla původ v ledvinách a přitom by byl močových nález normální (nebyla by v moči znatelná přítomnost červených či bílých krvinek, příp. bílkovin a bakterií) a také ultrazvukový nález by zůstal normální. To, že bolesti vyzařují do kyčlí nasvědčuje spíše vertebrogennímu původu.

Hydronefrózu oboustrannou může způsobovat několik příčin, z nichž nejspíše lze uvažovat o oboustranném veziko-ureterálním refluxu (VUR) či vrozené překážce v průběhu vývodných močových cest (na různé úrovni). Stanovit přesně tuto příčinu před narozením může být obtížné. Obvykle se rozumně volí vyčkávací postoj v průběhu těhotenství (s opakovanými ultrazvukovými kontrolami plodu) a pouze výjimečně se provádějí zákroky na plodu (in utero). Jelikož není zatím zřejmé co hydronefrózu způsobuje nelze se ani vyjádřit o prognóze. Je možné, že nález na ledvinách a na močovdech bude po porodu vypadat poněkud jinak (příznivěji). Je pochopitelné, že se obáváte nějakých trvalých následků z hlediska poškození ledvin - ale bohužel budete musit počkat na další informace až po podrobnějších vyšetřeních vašeho dítěte po porodu.

Tritace patří do skupiny tzv. ACE inhibitorů, které mohou za určitých okolností vést ke zvýšení hladiny draslíku v krvi. Týká se to zvláště situací, kdy je přítomna snížená funkce ledvin, či jsou souběžně s Tritace podávány látky, které zvyšují hladinu draslíku (např. některá kalium šetřící diuretika). Ukazatelem funkce ledvin není draslík, ale tzv. glomerulární filtrace. O úrovni glomerurlární filtrace vypovídají především takové parametry jako jsou např. kreatinin v krvi či tzv. klírens kreatininu. Jinými slovy skutečnost, že se zvýšila hladina draslíku v krvi je nepříjemná (či ev. nebezpečná - závisí na výši hyperkalémie), ale sama o sobě neříká mnoho o tom jak moc je funkce ledvin snížená (či je-li vůbec). K tomu potřebujeme informaci o sérovém kreatininu či o kreatininové klírensi.

Dávkování ATB závisí obvykle na vícero faktorech, které zde nejsou uvedeny - m. j. váha vaší dcerky, přítomnost či nepřítomnost bakterií v moči, naléhavost podezření na urinom, snášenlivost ATB apod. Uvedené dávkování se mi nejeví jako hrubě nesprávné, ale lze se k tomu opravdu bez znalosti konkrétních detailů vyjádřit obtížně. Nedomnívám se, že je pravděpodobné, že by dcerku ATB léčba mohla poškodit pokud se nepotvrdí dg. urinomu. Stran ureterokély bych si dovolil uvést následující: Ureterokéla je vrozená odchylka postihující oblast močového měchýře v místech, kde do něj ústí močovod. Podstatou je zúžení močovodu, jehož následkem dochází k vakovitému rozšíření dolní části vývodných cest močových. Ztížením odtoku dochází k městnání moče, tím se vytvářejí podmínky pro močovou infekci. Odchylka nemá typické příznaky, klinicky imponuje jako infekce vývodných cest močových, Ke stanovení diagnózy je nutné buď cystoskopické vyšetření, kdy je ureterokéla přímo vidět, nebo vylučovací urografie, což je rtg vyšetření vývodných cest močových pomocí kontrastní látky. Léčení je chirurgické) (viz www.tydenik-sondy.cz/verze2006)

Mikční cystouretrografie (MCUG) je základní vyšetření, kterým lze prokázat či vyloučit VUR. MCUG je metoda bezpečná a provádí se u malých dětí vcelku běžně. Důvodem, proč lékařka chce provést MCUG s cílem vyloučit VUR je skutečnost, že opakující se močové infekce u dětí jsou často podmíněny zpětným tokem moči v rámci VUR.

Zdvojení dutého systému ledviny znamená duplikaturu vývodného systému ledviny. Obvykle se jedná o dvojitý močovod. Tato vrozená vývojová vada je nejčastější asymptomatická (bez příznaků) a prognosticky příznivá. V některých případech může být spojená s některými příznaky či komplikacemi. Týká se to především častějšího výskytu močových infekcí, pro které vytváří zdvojený systém příznivý terén a proto tyto močové infekce mohou recidivovat a lze je obtížně natrvalo odstranit. Další možnou komplikací může být reflux (zpětný tok) moči (z měchýře do ledviny), což se může stát při abnormálním vyústění močovodu do měchýře. Léčba zdvojeného systému je obvykle symptomatická (konzervativní), čímž se myslí medikamentozní léčba močových infekcí (antibiotiky), potlačení ev. bolesti apod. Jen výjimečně se přistupuje k operativní korekci této vrozené vývojové vady.